Červen 2012

I need your help...27.6.2012

27. června 2012 v 20:44 | Sharon S. |  Diary
Strašně se za to stydím, ale musím se vám s něčím svěřit...ted sem pár dní byla v menším pracovním stresu a moje váha se vyšplhala na 53 kg protože jsem měla snad bezedný žaludek a začala jsem přemýšlet nad smyslem života...Po pár minutách rozýmání jsem dospěla k názoru že, smyslem života není jídlo, ani dokonalá postava, dobré vzdělání a dokonce ani životní štěstí...Začínám chápat, že štěstí každého člověka je individuální a jedno slovo štěstí je příliš široký pojem...Ráda bych ho nahradila slovíčkem seberealizace. Dle mého názoru nedostaneme v životě nic lepšího, než to co nás bude naplňovat a pak můžeme mluvit o tzv. štěstí které je jakýmsi doplňkem a spestřením v našém příliš omezeném stereotypním životě. Naplňuje mě hubnutí, ale hlavně ten pocit kontroly nad svým tělem. Víte když dokážu odmítat jídlo, které každý potřebuje ke svému životu připadám si nejspíš výjmečná...To je to správné slovo. Vy jste pro mě největší inspirace!!! Jste to vy všichni, všichni kteří máte tu odvahu se sebou začít něco dělat...a to je silnější než hromada obrázků dokonalých holek...


S láskou, Sharon S.

22.6.2012-I try to be normall, but I can´t...

22. června 2012 v 19:06 | Sharon S. |  Diary
Zdravím vás mé milé :) dnes mám docela dobrou náladu ačkoliv bych podle nadcházejících událostí, včetně klasifikace měla tuhnout nad známkami...Je to pár týdnů co jsem našla skvělou kamarádku a ta mi zlepšuje každý den:) Ikdyž je na tom uplně stejně jako já...Občas nás to přepadne a koupíme si nákou sladkost a pak obě klečíme nad mísou-jindy si zajdeme koupit balení projímadel, ale pořád je to lepší než v tom být sama...Konečně mám někoho komu tohle vše mohu říct(samozdřejmě krom vás;) ) Je mi zase docela fajn...ikdyž by být nemělo, je to prostě tak:)

Doufám že vám jde vše tak jak chcete...Vaše Sharon:))

Take care, stop eat...13.6.2012

13. června 2012 v 21:44 | Sharon S. |  Diary
Přesto, že pochybuji, že můj blog ještě někdo čte bez něj nedokážu být. Nedokážu se sama hlídat. Myslím, že takové veřejné ponížení je mnohem lepší. Pokud jsem vás ještě neotrávila svou depresivní náladou nebo nedostatkem respektu k lidskému tělu a životu, moc vás zdravím...Dnes je divný den, pořád prší a mě je více špatně z hladu, než normálně. Je to zvláštní...jak některé dny, nebo okamžiky absolutně bezvýznamného charakteru mohou být pro člověka tak zlomové nebo zásadní. Dnes jsem hodně přemýšlela, přemýšlela o tom co je pro mne vlastně důležité...Proč vždy musíme mít nákou prioritu? Co když je nám ted vše jedno...Co když je mi jedno jestli mě někdo nenávidí nebo jestli mě má někdo vlastně vůbec rád. Nevím zda jsou tyto úvahy příznakem vyčerpanosti, nebo chybějící dávka, dnes ráno zapomenuté tablety antidepresiv. A víte co je na tom všem úpně nejhorší? Nejhorší je to, že si nepřipadám ani trochu nemocná, jen strašně moc nešťastná...


Snídaně: jogurt, přesnídávka


Oběd: 2cel. suché housky, jogurt

Večeře: White tea

2 tablety Fenolaxu

Přeji všem moc splněných přání s úctou Sharon S.

Kamarád Fenolax-11.6.2012

11. června 2012 v 20:47 | Sharon S. |  Diary
Zdravím, je mi tak špatně že sotva můžu psát, dnes jsem poprvé zkusila projímadlo a myslím, že umřu. Trpím, ale právem.Neměla jsem jíst. Kdybych tolik nejedla nemusela jsem se ted svíjet v bolestiných křečích. Je to dan za mé selhání. Pořád ti ještě věřím Ano tak mi odpust a pomoz mi prosím.


S láskou, vaše vším příliš vyčerpaná- Sharon S.



Thinspo pro měsíc červen:))

9. června 2012 v 20:34 | Sharon S. |  Thinspo









Dear diary, I have a disorder...9.6.2012

9. června 2012 v 17:01 | Sharon S. |  Diary
Zdravím...omlouvám se že sem tu dlouho nebyla, ale měla jsem takovou menší hubnoucí krizi:) při té jsem stihla nabrat tři kila ale cítím se strašně, nedokážu mít špek na břiše, nebo větší zadek, nedokážu se stím smířit!! A tak jsem zase tady...málem jsem se vrátila k bulimii, ale naštěstí jsem zvracela jen párkrát. Víte, když je člověk zvyklí na 50 kg tělo a najednou má o tři kila více nedokáže se najíst bez výčitek...Musím to schodit!! Prostě musím!!!!


Pac a pusu, Sharon S.